V Čechách je pohostinství známo již z dob středověku. Restaurace v dnešním slova
smyslu začínaly vznikat od 2. pol. 19. stol. jako služby pro cestující na železnici i místní
obyvatele. Po vzniku republiky začal velký rozmach soukromého podnikání, což se
výrazně projevilo i v gastronomii, která byla na dobré úrovni již dříve - v rámci
Rakouska Uherska. Po druhé světové válce nastal pro naše pohostinství útlum. Od roku
1948 docházelo k likvidaci soukromého podnikání. V roce 1957 byla otevřena v Praze
první jídelna (bufet u Rozvařilů). Návštěvníci oceňovali především rychlost, pohodlnou
konzumaci a nedávání spropitného.
Socialistické pohostinství bylo rozděleno do několika organizačních celků. Větší
ubytovací a stravovací zařízení – Interhotely, určená především pro zahraniční hosty,
patřila pod ředitelství Čedok (7 podniků v České republice a 3 na Slovensku). Menší
provozovny ve městech řídil „RaJ“ (Restaurace a jídelny). Provozovny na venkově byly
v působnosti družstevních organizací Jednota a Včela. Rekreační provozovny
zajišťovala síť zotavoven ROH a malé množství organizací zůstalo v působnosti
zájmových organizací. Na počátku devadesátých let byly stravovací provozy
restituovány a privatizovány. Brzy se dostavily negativní důsledky v podobě
zaměstnávání nekvalifikovaných osob a krachů mnoha provozoven. To bylo
zapříčiněno rychlým nárůstem počtu zařízení. Situace po roce 1989 znamenala pro
stravovací služby také vstup velkých gastronomických firem. Pro podnikání ve
stravovacích službách se vytvořily nové podmínky v podobě legislativy, hygienických
požadavků (HACCP) a především se začal měnit postoj obyvatelstva k veřejnému
stravování.
Česká kuchyně procházela po staletí svým vývojem. Čerpala inspiraci ze sousedního
Rakouska, Německa či Maďarska, avšak tradiční lidové staročeské recepty se staly
jejím základem. Magdalena Dobromila Rettigová se jako první
zasloužila o sepsání a vydání „Domácí kuchařky“, která vyšla v roce 1826 a obsahovala
speciality, jako jsou kulajda, valašské frgály, krkonošské kyselo, švestkové knedlíky,
cmunda po kaplicku či staročeský kuba. Základ tradiční české kuchyně tvoří nespočetné
množství polévek, omáček, pečené maso, knedlíky a zelí. Typické pokrmy jsou vepřo
knedlo zelo, svíčková na smetaně, knedlík, bramboráky nebo bramborové placky, kapr,
pražská šunka, bramborové šišky s mákem, povidla, ovocné knedlíky, jablkový závin
a plněné buchty. Moderní trendy zasahují i do české gastronomie. Pokrmy se začínají
výrazně odlehčovat, vzrůstá spotřeba čerstvé zeleniny a na jídelních lístcích se stále více
objevují ryby.
