Podíváme-li se k úplným kořenům gastronomie, můžeme tvrdit, že je stará, jako lidstvo
samo. Prvním významným krokem k rozvoji bylo používání ohně prehistorickým
člověkem k přípravě jídla, kdy se celá rodina shromáždila kolem ohniště a o jídlo se
podělila. Mezi nejvýznamnější centra rané gastronomie patří starověký Řím, odkud
pochází výraz „hospes hospity sacer“ – právo pohostinnosti nemůže být odmítnuto.
Římané však také prosluli svými nevybíravými způsoby chování při stolování. Od
5 stol. př. n. l. se rozvíjí čínská gastronomie (Orient). Základy gastronomie položilo
i antické Řecko - řečtí bohové jako ochránci způsobů, představující pohostinnost.
Zákony byly vyjádřeny v symbolice „desek pohostinnosti“. Řekové a později Římané
obohatili evropský jídelníček o dovážené zboží, jako je koření, kuře, cukrová třtina,
rýže, meruňky, třešně a další. Přibližně kolem roku 120 n. l. vznikla „Akademie
kulinárního umění“, provozována římskými šéfkuchaři. Vyšší společnost se scházela
v lázních, kde byly formou banketu poskytovány stravovací služby. Toto období se
proslavilo formou nezřízeného hodování vleže, tzv. „Luculuskými hody“. Velkým
zlomem bylo objevení Nového světa v roce 1492 Kryštofem Kolumbem. Na
jídelníčcích se objevila rajčata, brambory, kakao, vanilka, slunečnice, ale také chilli
papriky a kukuřice. Popularitu si v Evropě koncem 16. století získalo podávání kávy
a čaje. V 17. století se gastronomie dočkala nevídaného rozkvětu. Hostiny pořádané
šlechtou se podobaly divadelnímu představení. Ve šlechtických sídlech vznikaly
kuchyně s příslušnými skladovacími prostory a vinnými sklepy. Chudí obyvatelé však
žili z milodarů, navštěvovali levné krčmy s nabídkou omezenou na maso, chléb a pivo.
Nejzávažnějším středověkým a raně novověkým problémem byla hygiena.
Prvenství v gastronomii si už od středověku až po pozdní renesanci udržovala Itálie.
Významnou osobností byla Kateřina de Medici, která se zasloužila o rozvoj kultury
stolování. K jejím zásluhám je počítáno například zavedení příborů. V roce 1533 se
Kateřina de Medici provdala do Paříže. Krom svých vybraných mravů a mnohých
italských lahůdek vzala s sebou tým kuchařů, což se stalo základem francouzské školy
gastronomie.
Na rozvoji gastronomie se podepsala celá řada významných jmen. Mezi prvními, kteří
napsali vážné pojednání o fyziologii chuti, jídle a o umění stolovat byl Jean-Anthelme
Brillat de Savarin, který je dosud respektovaným gastronomem. Z jeho úst pochází citát:
"Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi". Grimond de La Reyniere, slavný francouzský
gastronom narozený v Paříži v roce 1758, se zasloužil napsáním 7 dílů gastronomických
pravidel Almanach des Gourmands. Marie-Antoine Carem byl vynikající kuchař,
nadaný umělec a nejspíše i první food stylist, který v 18. století kuchařské povolání
povýšil na umění. Zdůrazňoval důležitost hygieny a estetiky při přípravě pokrmů. O tzv.
"vysokou" gastronomii se zasloužil Auguste Escoffier, který dlouhá léta vedl kuchyně
u Moulin Rouge a Ritzu v Paříži. Je označován „králem kuchařů a kuchařem králů“, od
německého cíleře Wilhelma získal titul „císař světových kuchyní“. Z dnešní doby stojí
za zmínku známý kuchař James Oliver. Získal si popularitu nejen v rodné Británii. Jeho
kuchařské umění spočívá v jednoduchosti a zábavném pojetí. Jeho recepty jsou tradiční,
avšak vždy ozvláštněné nevšedními kombinacemi či ingrediencemi. V nedávné době se
zaměřil společně s vládními projekty na reformu skladby školních jídelníčků, boji proti
obezitě vyloučením kalorických pokrmů typu Fast Food a začleněním většího množství
ovoce a zeleniny.
Gastronomie se vyvíjí nezadržitelným tempem i v současné době. Tento vývoj ovlivňují
především moderní technologie, které se v polovině 20. století zrodily v potravinářství.
