Kořeny baru jako způsobu servisu nápojů musíme hledat v dobách kolonizace
Ameriky, tedy v 16. století. V osídlovaných městech začaly vznikat tzv. saloony,
kde se kočovní osadníci scházeli za účelem napít se, popovídat si nebo zahrát
si karty.
V saloonech byl barový pult v té době prakticky jakousi bariérou vymezující
teritorium toho kdo nápoj naléval a prodával a zákazníkem. Ze začátku byl
pouze dílem improvizace tvořený masivním prknem položeným na sudech, ale
postupem času se vyvíjel a teprve koncem 19. století se podoba baru ustálila
jako hladká, zpravidla dřevěná deska na masivním podstavci. K horní desce
bylo připevněno kulaté zábradlí, o něž se zákazníci mohli opřít rukama a druhé
zábradlí bylo umístěno na podstavci 15 až 25 centimetrů nad podlahou pro
opěru nohou. U původních barových pultů hosté stáli, barové židličky se objevily
teprve na přelomu 19. a 20. století.
U nás známý pojem „american bar“ vznikl z nutnosti pojmenovat novou formu
servisu a je výlučně spojován s míšenými nápoji. První bar tohoto typu byl
z iniciativy Henryho Ridgewaye otevřen v roce 1886 v Paříži, jmenoval se
Euréka. První American–Bar v Čechách byl součástí americké expozice v rámci
Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Vůbec první písemná zmínka se
objevuje v článku v časopise Číšnické listy, ročník 1895, číslo 12, jehož
autorem je František Schütz.
Ve dvacátých a třicátých letech minulého století byly americké bary a koktajly
znakem společenského života u nás. Vyplývá to z dobových plakátů a fotografií,
které jsou uloženy v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Alkohol byl člověku znám již v dávné historii. První písemnou zmínku o
destilaci však můžeme najít až ve spisu Testamentum Geberi, regis Indiae od
arabského lékaře Gebera z 8. století. Popisuje zde přesný návod, jak lze
z bílého vína připravit aqua vitae - vodu života.
V 10. století prováděli destilaci vína zejména Arabové, ale i mniši v italských
klášteřích a nazývali ji ohnivá voda nebo nebeské světlo. Postupně se destilace
rozšiřovala do celé Evropy.
Lidé přisuzovali destilátu zázračnou moc a lihové roztoky hojně používali
k léčení. Později se začal pálit i destilát tzv. quinta essencia čili duši hmoty ze
zkvašeného ovoce, medu, koření a bylin a většina receptur a popisů způsobů
destilace pochází od lékařů a lékárníků. Ve 14. a století byla v Irsku
zaznamenána pálenka z ječného sladu – whiskey.
Působením studentů, lékařů, lékárníků a alchymistů se koncem 13. století tyto
znalosti rozšířily i do Čech. Výroba destilátu z vína se u nás rozmohla hlavně za
vlády Karla IV.
V 16. století existovaly v řadě měst již cechy vinopalů, kteří se sdružovali
s lékárníky. V té době se již vyráběly destiláty nejen z vína, ale i z piva, různých
druhů ovoce a používaly se různé byliny a koření.
V 18. století se destilace rozšiřovala dále do Polska a Ruska a začaly se pálit
destiláty i z brambor a odpadu z cukrovarů. Vzniklo tak lihovarnictví jako
průmyslový obor.Vznik míšených nápojů nelze zcela jednoznačně určit. Legend a různých teorií
existuje velmi mnoho a jejich příběhy se v některých ohledech podobají.
Odehrávají se převážně v 18. a 19. století a vystupují v nich uniformovaní muži,
Francouzi a ženy a v některých případech dokonce zvířata.
První zmínku o míšených nápojích můžeme nalézt v díle Harryho Schraemliho
Das grosse Lehrbuch der Bar (9. vydání, Luzern, nedatováno) „Za nejstarší
míšený nápoj, který patří do tzv. amerických nápojů, počítám julep.Zmínku o něm jsem našel v jedné kuchařské knize z roku 1540.“ Vzhledem k tomu, že
tuto kuchařskou knihu autor nemůže bibliograficky doložit, musíme tento
pramen brát jako jednu z pověstí.
Bezpečně můžeme sledovat historii míšených nápojů až od roku 1732, kdy
zemřel plukovník britské armády Francis Negus, který podle příručky The
Bonvivant´s Companion or How to Mix Drinks od autora Jerryho Thomase z
roku 1862, vytvořil horký míšený nápoj oblíbený u návštěvníků dostihů, který
nese jeho jméno Port Wine Negus.
Dále potom v roce 1787 byl v publikaci American Museum zmíněn julep jako nápoj, jímž lze dobře začít den: „Virginian vstává velmi časně a pije julep
z rumu, cukru a vody, který je přesto velmi silný.“
13. května v roce 1806 definoval americký časopis The Balance and Columbian
Repositury pojem cocktail jako „…posilující likér složený z lihovin různého
druhu, cukru, vody a bitterů.“ V 19. století byl tedy výraz cocktail již dobře znám.
Koktejly byly oblíbené především mezi zámožnější vrstvou společnosti a
podávaly se v nejpřepychovějších hotelech a domech. Pokles jejich popularity
přinesla až první světová válka. Ironií je, že její nový rozmach podnítila ve 20.
letech 20. století prohibice ve Spojených státech. Černý trh s nelegálně
vyráběným alkoholem v Americe i v Evropě vzkvétal a množily se také
receptury koktejlů. V roce 1929 již bylo pokládáno za klasické přes 120 druhů
míšených nápojů, které se pijí dodnes.
