Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) pochází z jižní Evropy. Rodové latinské jméno Rosmarinus má původ ve slovech rose a marina, tedy mořská rosa. Rozmarýnce se daří na středomořském pobřeží, prosyceném vlhkým vzduchem. U nás ji můžeme pěstovat nejlépe jako přenosnou rostlinu. Je voňavá, dekorativní, využijeme ji v kuchyni, jako léčivou bylinku, v přírodní kosmetice.
Jedinečné uplatnění má rozmarýna v kuchyni, a to čerstvá i sušená, neboť aroma si dobře zachovává. Nejlepší jsou křehké mladé výhonky a lístky sklizené před rozkvětem, které je třeba najemno nasekat. Ovšem i květy jsou lahodné a hodí se jako ozdoba mnoha pokrmů a dezertů, lze je kandovat, přidávat do džemů. Listy skvěle doplní tučná masa, jako vepřové, kachní, skopové. Hodí se i k pokrmům z brambor, k sýrům, do těstovin a na pizzu, do nádivek, přidávají se do klobás. Voňavé odrhnuté větvičky lze použít jako grilovaní jehly.
Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, sušené i čerstvé, celé i drcené či jemně mleté. Pomáhá lepšímu trávení, vylučování žluči a moči, proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku. Je třeba opatrnosti, může ve velké nožství zdraví škodit. Používá se buď samotná nebo jako součást provensálského koření. Dodává jídlům trpce kořeněnou chuť, vůní se podobá kadidlu. Užívá se při přípravě skopové a jehněčí pečeně, telecího masa, drůbeže, vařených ryb a rajských omáček.
