Rebarbora

Rebarbora (Rheum rhabarbarum) je rostlina náležící do rodu reveň. Botanicky je pokládána za zeleninu, avšak stále častěji je považována za ovoce, jelikož je takto obvykle konzumována. U rebarbory se konzumují pouze řapíky, a to tepelně opracované, nikdy syrové. Listové čepele rebarbory obsahují jedovaté sloučeniny včetně kyseliny šťavelové. Připravují se z ní mimo jiné moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny a koláče. Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, jelikož hliník reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou a přechází do zeleniny, což neprospívá zdraví.

Rebarbora raší celkem brzy, takže můžeme odlamovat řapíky postupně. Koncem června a začátkem července se zvyšuje obsah kyseliny šťavelové. Právě kvůli této kyselině se doporučuje konzumace rebarbory s dostatečným přísunem mléčných výrobků. Z jara je složení kyselin především ve prospěch kyseliny jablečné, později narůstá obsah šťavelanů - solí kyseliny šťavelové s vápníkem a hořčíkem. Nejširší zastoupení má draslík a vápník - látky nezbytnou pro stavbu kostí, o něco méně hořčík a fosfor. Sodíku má jen velmi málo, zastoupen je i jód, železo a další. Reveň není příliš bohatá na vitamín C. Obsah vitamínu není roven ani polovině obsahu citronu. Za to v ní najdeme provitamin A, vitamíny B, niacin, protisklerotické flavonoidy.

Účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu, je močopudná. Není ovšem vhodná pro nemocné žlučníkovými a močovými kameny. Díky zmíněným látkám účinně pomáhá při ochablosti a zácpě, zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy, aktivuje energii buněk a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky. Musím ale také přiznat, že jsem nenarazila pouze na chválu této rostliny.

Rebarbora je bohužel pravděpodobně více zodpovědná za ledvinové potíže u dětí než kterýkoli z ostatních faktorů. Jen velice málo rostlin, jestliže vůbec nějaké má tak velkou koncentraci kyseliny šťavelové, jako rebarbora. Vařením se přemění tato kyselina v anorganickou chemikálii, která, jestliže ji sníme, zanechá v těle značné množství krystalků kyseliny šťavelové. Bezpočetné případy revmatizmu a revmatické horečky mohou být zaviněny konzumací vařené rebarbory. Jedí ji děti i dospělí, údajně pro její projímavý účinek, který se dostaví poměrně rychle, takže se nemyslí na tvorbu krystalků kyseliny šťavelové. Její usazeniny v těle nedráždí okamžitě, ale jejich účinek se dostavuje záludně a pomalu. Z tohoto důvodu jsou následky jen zřídka, jestliže vůbec, připisovány té správné příčině, totiž konzumaci rebarbory. Rebarborová šťáva nám může být užitečná za předpokladu, že ji použijeme úsporně a jen společně s ostatními šťávami jako karotkovou, celerovou nebo ovocnou. Povzbuzuje peristaltiku. Neslaďte ji nikdy cukrem, použijte medu. Je to druh zeleniny, z něhož používáme řapíky zelené nebo růžové až červené barvy, nakládáme s ním jako s ovocem, občas v jarním období velice prospěšným. Připravují se z ní moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny, koláče. Pozor ale, při vaření nepoužíváme hliníkové nádobí, protože kov z něj reaguje s kyselinou šťavelovou a ostatními složkami šťávy. Syrová a vařená reveň se dobře zmrazuje. Řapíky však nikdy nejíme syrové a neloupané. Navíc bychom reveňové pokrmy neměli konzumovat častěji než dvakrát týdně. Větší množství této zeleniny může podráždit střeva.