Lískové ořechy

Lísku obecnou u nás najdeme nejen na zahradách, často na ni narazíme i ve volné přírodě, na okrajích lesů, na mezích, u rybníků a podél cest. V našich zeměpisných šířkách se líska vyskytuje nejčastěji jako rozkošatělý keř, některé šlechtěné formy pak mohou mít i tvar stromu. Jako strom též roste ve své pravděpodobné původní vlasti, v oblasti Turecka, kde dorůstá až úctyhodných 25 metrů.
Plody lísky obecné dozrávají v období srpna až koncem září. Pokud máte možnost, určitě si jich udělejte co největší zásobu, a to nejen pro obohacení vašeho kulinářského umění, ale i pro pravidelnou a zdravou přesnídávku..

Vysoký obsah tuků (kolem 50-60%) a nezanedbatelné množství bílkovin (kolem 15%) stojí za jejich značnou výživností. Jsou tak výborným zdrojem energie, doplněným o mnoho dalších cenných látek. Najdeme v nich především vitaminy skupiny B, karoteny, v tuku rozpustný vitamin E, je v nich zastoupen dokonce i vitamin C. Za povšimnutí stojí i dlouhý seznam nepostradatelných stopových prvků, v oříšcích najdeme draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo, měď, bor, mangan, zinek, chrom, selen a další. Ne nadarmo jsou oříšky velice oblíbenou potravou sportovců a vyznavačů zdravé výživy, jediná hrst oříšků nám často dodá více prospěšných látek, než porce běžného jídla, navíc ve velmi zdravé a přirozené formě.

Oblíbená směs několika druhů ořechů a rozinek, u nás známá jako "studentská", je velmi zdravá laskomina. Dodává energii a odolnost našemu tělu, mozku a nervům, což na denním pořádku potřebují studenti, děti, ale nejen oni. Kombinace výše jmenovaných látek je elixírem na náš nervový systém, oříšky jsou často doporučovány např. ke zvýšení odolnosti vůči stresu a jako prevence a podpora léčby neuróz. Stimulační vliv na mozkovou činnost a zlepšování paměti jsou dalšími jejich pozitivy. Lískové oříšky by tak do stravy měli pravidelně zařadit nejen děti a studenti, prospějí každému z nás, mluví se o nich dokonce i v souvislosti zpomalování mentálního chřadnutí u starých lidí.

Bohužel jsou mezi námi tací, kteří jsou alergičtí na oříšky. Ti se musí striktně vyhýbat všem potravinám s jejich obsahem, někdy dokonce i takovým, kde jsou obsaženy jen ve stopovém množství.
Dalším, méně nebezpečným nešvarem těchto semen je poněkud horší stravitelnost, hlavně u lidí s oslabenou funkcí žaludku nebo žlučníku. Aby nám po oříšcích nebylo těžko, je lepší je buď namlít či nastrouhat, popř. řádně rozkousat. Méně náš zažívací trakt zatížíme také tak, že si oříšky rozložíme do několika menších porcí, zkonzumovaných během dne.