Čekanka listová (Cichorium endivia) je listová dvouletá zelenina, která vytváří v prvním roce řepovitý kořen a listovou růžici, spadá do čeledi hvězdnicovité. Pěstuje se pro tzv. čekankové puky, jež jsou dnes k dostání prakticky ve všech supermarketech a jsou výbornou přísadou do zeleninových salátů. Mimo použití čerstvé čekanky je možné ji i tepelně upravovat jako ostatní, známější druhy zeleniny.
Nejznámější druhy čekanky:
Čekanka kadeřavá (Frisée) - poznáme ji podle jemně kadeřavých zelených listů
Čekanka obecná
Čekanka salátová červenolistá (Radicchio) - má svůj původ v Itálii (Radicchio je oblast v Itálii), tvoří křehké, ale pevné listy tmavočervené barvy s poměrně výrazným bílým žebrováním, vytváří hlávku, podobně jako hlávkový salát
Čekanka hlávková - rovněž tvoří hlávky
Čekanka obecná listová
Bílá čekanka (Belgická, Witloof) - má nasládle hořkou chuť, bíložluté pevné, ale křehké listy, pěstuje se za naprosté absence světla, aby se zabránilo jejímu zezelenání. Prodejci ji obvykle balí do tmavomodrého papíru, aby ji chránili před světlem a zachovali tím její bledou barvu a jemnou chuť. Čím světlejší čekanka je, tím méně hořká je její chuť. Spodní pevná část puku by měla být před tepelnou úpravou odstraněna, není-li tak učiněno, hrozí opětovné vytvoření hořké chuti během dané úpravy.
Živiny:
Čekanka je bohatá na vitamíny a minerály, zejména na kyselinu listovou, vitamíny A a K a vlákninu.
Doporučuje se uchovávat v přítmí, nejlépe však v úplné tmě. Skladování na světle způsobuje hořkou chuť.
Upravujeme ji nejčastěji jako salát z čerstvé zeleniny se salátovou zálivkou z oleje, octa nebo citronové šťávy, okořeněné pepřem a solí, s čerstvou pažitkou. Zálivku však můžeme sestavit také z majolky rozmíchané s bílým jogurtem a do salátu přidávat cibuli, jemně nakrájená jablka, vařená vejce apod. Čekanka obsahuje vitamín C, povzbuzuje chuť k jídlu a příznivě ovlivňuje střevní peristaltiku. Lze ji upravit i tepelně.
